Únos Berušky 2
nejbližšího okolí usedám zničeně do trávy.Má drahá Beruško,kde je ti konec!? Mučím se vzpomínkami na veselou kobylku,strhávající ubrus i s plnými talíři ze zahradního stolku,mám ji živě před očima s prádelní šnůrou ( samozřejmě plnou pečlivě naškrobených prostěradel a povlaků) v zubech,uhánějící přes dvorek s mou nadávající maličkostí v patách.Nebo drze nacpanou v kuchyni,nadzdvihávající pokličku cukřenky a čile šmejdící v ošatce s mrkví.Ach…. co teprve ty nádherné projížďky našimi lesy …. Skoky přes padlé kmeny…. vůně Berušky dlouhé bílé hřívy….. Uvidím ji ještě ?
V tom to zaduní z houští ráznými kroky,takže můj ochránce Tygr skokem mizí za mými zády,odkud jen přeopatrně vykukuje k místu,ze kterého se ke Studánce řítí vetřelec s puškou na rameni… Až po prvním šoku poznávám-Standu! ,, Co tady děláš?“vyjeveně na manžela civím,chvějící se pusu dokořán.. ,, Co tady děláš TY!?“ hřmí můj hromotlucký a bojovně se rozhlíží.
,, Já … já…“ blekotám,v tom však Standa zahlédne kuchyňský nůž směšně mi trčící z dlaně. ,, Snad ti to taky neposlali?“zařve a vrhne se do nejbližšího křoví.Když vyskočí ,sykne: ,, Kde jsou?“ a nečekaně na odpověď,vrhá se do dalších keřů.Tygr hru nadšeně hraje s ním,takže zmatek rozluštím: vzkaz od únosců jsem nedostala jen já,ale i můj muž!A tak sedíme dobrou hodinu u Studánky, čekáme , nadáváme ( já únoscům ,Standa mně)- to vše raději šeptem,než nám dojde,že si z nás nejspíš někdo vystřelil.Vzkaz nikde,únosci nikde….. ,, A barák prázdný!“ napadá Standu.Vyskakujeme na nohy a než se rozespalý Tygr stačí rozkoukat,mizíme mu mezi stromy.
Zkratkou houštím div neporazíme místní zpravodajskou službu,dědu Ámose. ,,Dědo,zase pytlačíte?“ neodpustí si zasakrování Standa,aniž by ovšem zpomalil.Děda schová oko i zajíce za záda a křičí: ,, Já? Nikdy!Ale právě tě hledám,máš v baráku stěhováky…“ To Standu přimrazí na místě.Skokem je zpět u dědy. ,, Stěhováky?“ bledne. ,, Stěhováky i s náklaďákem! Bylo mi to ňaký divný,kór když ta vaša bílá kobyla,přivázaná z druhý strany dědiny u kamenolomu,přervala provazy a letěla dědinou,div auta nesjely do příkopu! Rači se tam di mrknout,Stáničku,možná vytáhni tu vymoženost,ten mobil a zavolej na to policajty!“Standa v poklusu volá policii,Tygr šteká jako o život a já si div nezoufám: propána,tak unesli Berušku nebo nám vykrádají barák?
Když konečně docházím k závěru,že zřejmě obojí,máme už naší hájenku na dohled: před vchodem nestojí náklaďák ,ale Avia.I do té se ledacos vejde… A paroží to asi nebude!Doběhneme blíž a s úlevou zjišťujeme,že spěchat již netřeba.V dáli slyšíme houkání policejního majáčku,překotně se přibližujícího.A ve dveřích naší hájenky se míhá ocas.3vihající ze strany na stranu.Ten ocas patří mé milované Berušce.Stojí předními až v kuchyni a vyceněnými zuby drží v šachu dva chytráky stěhováky.