Dokonalá vražda
Dokonalá vražda
,,Stop!“ křikne Cyril a zapíchne prst do obrazovky . ,,Jsi nakloněná doleva!Nad každým skokem,jen mírně,ale vždycky.Tady v tom záběru je to perfektně vidět.“ Zírám na strnulé video zachycující Sagiru ve skoku nad obrovskou červenou zdí,s předpisově pokrčenýma předníma nohama,hřívou rozevlátou a výrazem naprostého soustředění.Nadaný kůň s obrovskou skokovou potencí,toužící vyhovět člověku.Ochotný zabojovat.A já mu to kazím …S odporem sleduji na videu záznam skoku mohutností.Kůň je skvělý.Jezdec nikoli.
Cyril mi čte myšlenky: ,, Jsi dobrý jezdec,Hani,nesmíš jeden pokažený závod vidět jako tragédii.Ber to tak ,že se učíš z chyb.Zítra rozdělíme trénink na dvě etapy, v té první se zaměříme na …“ Ovšem na co se zítra zaměříme mi již trenér dopovědět nestíhá.Dveře do klubovny se rozejít jako pod náporem tornáda,třísknou o zeď,až omítka odpadne a lejstra na stole se rozlétnou po podlaze.,,A mám tě!“ řve Karlík (spíš Žárlík!) a dramaticky si zakládá ruce v bok. ,, Tak tady jste se zašili před ostatníma! Abyste mohli nerušeně cukrovat,co?“
Při pohledu na trapně žárlivého manžela se mi chtě nechtě derou slzy do očí.Proč?,úpím v duchu.Nikdy jsem mu nezavdala sebemenší důvod,propána, na další chlapy nemám absolutně pomyšlen! Jeden blbec mi bohatě stačí…
,,Karlíku,prosím…“ vyskakuji a konejším to nažhavené dynamo v montérkách.Kdyby se aspoň převlékl a umyl… Ovšem dynamo se nehodlá nechat ukonejšit,řve,až se mu z uší kouří,a moji maličkost sráží mohutnou tlapou zpět do židle.Což se samozřejmě nemůže líbit Cyrilovi,gentlemanovi ( bohužel pěknému a v nejlepších letech) každým coulem: ,, Pane Sýkoro,buďte tak hodný a nestrkejte do své ženy!Neděláme nic špatného,probíráme závody a domlouváme se na nových tréninkových metodách…“