Dokonalá vražda II.
Dokonalá vražda II.
Naplánovat vraždu,natož dokonalou,není jen tak .Obvzlášť když se vaše vědomosti o jedech,zbraních a smrtících bojových uměních rovnají nule.Jediné,v čem se dobře vyznám ,jsou čísla a koně.Asi nemohu doufat,že bych muže umlátila kupou daňových přiznání.
Takže zbývají koně…
Hned druhý den (po ranním Karlíkově prohlášení,že neumím ani děti uspat tak,aby se v noci nebudily,a snídani že stavím na stůl na poslední chvíli,navíc nepoživatelnou – ovšem požral i moji porci) vštěpuji Sagirovi novou zásadu,zcela překvapivou:totiž na povel,,zastav“ netřeba jezdci postát,ale naopak vrazit vpřed.Nejsem žádný zaříkávač koní,takže mi trvá mnoho týdnů,než jsem s reakcí koníka na kouzelné slůvko spokojena.Ověřit si vše na komkoli jiném samozřejmě nemohu,takže nemám potuchy,jak bude celá pracně secvičená ,,nehoda“vypadat.Navíc koně trénuji tajně,aby nikdo nic netušil,a u toho stále hlídám dvě rtuťovité děti, ochotné kdykoli se zaběhnout jakou toulavá štěňata.Horor!A večerní jízlivé proslovy chotě Karlíka-Žárlíka rozhodně nepůsobí jako balzám na mou zjitřenou ženskou duši,to spíš jako sůl v čerstvé ráně.Brzy budu vražedkyně….
Nejtěžší částí celého plánu je přesvědčit muže,aby zatoužil po jízdě na koni.Nadlidský úkol.Kája jezdí zásadně a jedině v autě.Ani autobus jakožto dopravní prostředek neuznává,natož čtvernožce.
,,……a představ si,že manžel Jany je takový zbabělec,že se třásl strachy ,když došlo na věc a měl na kobylu vylézt!“bájím naprosté nesmysly jednoho dne u večeře. ,, Tak to není chlap,to je chudák!“ ,,Že?“raduji se. ,,Hned jsem říkala,že ty by ses nebál ani divokého hřebce,natož březí kobyly!“ Kája vkládá do úst lžíci s přibližně kilogramem bramborového salátu (co kdyby mu ho někdo v nestřeženém okamžiku z talíře vyluxoval?) a u toho se holedbá: ,,Pfoč bych se měl fát?Fem fnad chlap ,ne?“A polknuv,dodává: ,,Když to zvládne ženská ,tak já jednou rukou!“ Ukrajuji kousíček řízku a jen tak mimochodem poznamenávám: ,,Vidíš, a Jana tomu nechce věřit….“ Kájův řízek přistane vedle talíře.,,Cože???“ zahřmí pln spravdelivého rozhořčení ,taktéž ovšem onoho nakousaného řízku,částečky kteréhož mi jako vesmírný prach přistávají po obličeji a ve vlasech.Uklidňuji se myšlenkou na černé vdovské šaty a stírajíc kousky masa z Pavlíčka a Petříčka,mumlám si :je to jen malá daň za vraždu….
Druhý den vyvádím z boxu nasedlaného Sagira,ukazuji Karlíkovi,kterak vložit nohu do třmenu a pomocí nepříliš mocného odrazu se dostat na oře.Odpovědí je mi načuřené: ,,Nepoučuj,nejsem pitomej,s tím furt naděláš ….Jako by na hajtrách nejezdil nějakej blb!“Ač jezdí opravdu kdekterý blb,Karlík nikoli,a po třech marných pokusech vysunout do sedla svoji zadnici ( opět natěsnanou ve špinavých monterkách z autodílny,nač se ke koním převlékat,není čuně ,aby jel do hnoje v čistých riflích)nazná,že se na hajtry pitomý může vykašlat,a důstojně opouští bojiště.Honím muže kolem stájí,přesvědčuji a zcela nedůstojně škemrám.Co by však člověk pro odstranění takového idiota neudělal?Zabírá až poznámka pronesená hodně hlasitě před trenérem Cyrilem,procházejícím právě kolem: ,,Karlík se bojí,tak jsem mu asi Sagira na svezení chystala zbytečně....“ ,,Kdo se tady bojí!“ huláká uraženě Karlík a hrne se ke koni s razancí kulového blesku,takže i rozumný,klidný Sagir vyděšeně uskakuje.,,Cha,cha!Vždyť se bojí to dobytče!“dodává si můj muž -hulvát odvahy(Cyrila vůbec nevzal na vědomí,natož aby mu odpověděl na pozdrav).Konečně se mi daří umístit chotě do sedla,odkud se na mne snese komentář k nešikovnosti,s jakou jsem mu vzhůru pomáhala,načež je mi dovoleno vzít zvíře za otěže a vykročit.Se srdcem splašeně bušujícím přistupuji k týdny plánované akce.Opatrně vedu vzorně tapkajicího Sagira k místu,kde jsme tak pečlivě vše secvičovali.Zde nevinně obracím na manžela: ,,Nechceš se to zkusit sám?Nebo tě mám raději vodit?“Samozřejmě drapne otěže,zaprská ,,nejsem malej fagan“a s nazelenalým obličejem se pokouší koně řídit.Roztřeseně se nadechnu a křiknu magické slůvko ,,ZASTAV!“Sagir ,přesně dle nacvičených pokynů,vystřelí vpřed jako dělová koule.Karlík řve cosi strašlivě sprostého ,ale drží se jako klíště,takže Sagir může poslušně doběhnout na místo u cesty,kde mám v keři přichystaný velký kámen , a kde na něj po mnoho uplynulých dní čekával kyblík s dobrotami.Zde prudce zastaví,skloní hlavu (jak ty dobroty snaživě hledá)a Karlík-Žárlík velikým neladným kotrmelcem letí dolů a přistává v křoví.Než se vzpamatuje ,jsem u něj....A teď bych dle plánu měla chladnokrevně popadnout onen velký kámen,majznout jím Karlíka přes hlavu a potom už se jen modlit,aby ,,nehodu“nepřijel vyšetřovat inspektor Colombo.Protože ten by takovou prachsprostou vraždu odhalil natošup.Jenže žádného Colomba zapotřebí nebude.Ano,měla bych čas popadnout šutr,dorazit ležicího a sénajícího Káju,a položit ho zakrvavený vedle jeho rozbité hlavy. Neštastná náhoda .Padl hlavou na kámen.Jak tragické ….Jenže nemohu .Při pohledu na bezmocně rozplácnutého muže-tyrana mi dochází veliká pravda.zabít nedokážu.Ale lásku už k němu také necítím.Tu zabil on svým věčným jedovatými řečmi .Citím jen …..soucit.Pomáhám Karlíkovi na nohy,oprašuji ma špinavé montérky a s pocitem,že po hlavě jsem dostala já (a pozřela u toho),vedu obživlého a dle nadávek naprosto zdravého chotě do klubovny.Sagir zklamaně (dnes dobrotky v keří neležely)cupe za námi.Problémy se mají řešit čestně .Tak,aby se člověk sám sobě mohl podívat do očí.Vařím muži čaj a vím jistě ,že jen co mu bude lépe,jdu podat žádost o rozvod.Budu bojovat,ne vraždit.
Zdroj: časopis Jezdectvi