Žena má být stále ženou
ářčáář"Žena má být stále ženou."
"Žena má na muže rozhodující vliv. Buď ho postaví na nohy, nebo zničí," dozvěděla jsem se od posledního husitského patriarchy, doktora teologie Jana Schwarze. Povídali jsme si totiž o tom, jak vidí ženy, probrali jsme, proč nechtěl žít v celibátu a také kde vnímá hranici mezi mužem a farářem.
Jestli se nepletu, za farářem chodí ženy například také proto, aby se mu svěřily s tím, co je trápí ve vztazích nebo v lásce. Nevadilo vám někdy, že zatímco s vámi rozebírají jiné muže, vás jako muže nejspíš ani nevnímají? "Svého času jsem učil na jedné střední škole a studentky za mnou sem tam chodily, protože si myslely, že jim pomohu vyřešit ten či onen problém. A musím přiznat, že bylo dlouhé období, kdy se mě dotýkalo, že sedím proti hezké dívce a ona mě vidí ,jen‘ jako faráře. Já bych býval chtěl, aby mě viděla i jako muže. Dovedl jsem si představit, že bych ji pozval na láhev Sauvignonu, ale zároveň jsem věděl, že tak to samozřejmě nejde. Bylo to pro mě velmi citlivé, protože jsem se jako muž najednou cítil úplně vyřazený ze hry… Nikdy to totiž není tak, že by farář seděl uvnitř za stolem a chlap zůstal venku."
ářčáářJak myslíte, že vás tedy ženy berou? "Mne si ženy se zájmem všímají tak do deseti let, to jsme kamarádi, bavím je, svěřují se mi. Pak mě většina z nich docela dlouhou dobu ignoruje, po padesátce mě milují a tak v sedmdesáti jejich přízeň vůči mně vrcholí. To je z jejich strany totální důvěra a souznění, některé dokonce tvrdí, že jsme se potkali v minulém životě… Má žena je výjimka. Patří mezi ty, které na počátku tvrdí, že beze mne nemohou žít, a časem přejdou na alternativu, že se mnou to také nejde."
Toho muže v sobě jste přes svou víru zřejmě nikdy nechtěl úplně ztratit… Proto jste se rozhodl přiklonit k husitské církvi, která nevylučuje manželství, a ne ke katolické, v níž byste jako farář musel žít v celibátu? "Ano. Byl jsem vychováván v katolickém prostředí, v kapucínském klášteře. Každý den jsem odcházel na šestou do kláštera, zazvonil na zvon, oblékl důstojného pána, pak jsem šel s mnichy kapucíny k oltáři a potom teprve do školy. Dlouho jsem si představoval, že ze mne bude katolický farář. Že budu žít v celibátu. Ale když mi bylo kolem patnácti, osmnácti let, začala se mi líbit děvčata a já se radil s farářem, co s tím. Říkal mi: ,Mysli na Pannu Marii.‘ Já však nechtěl myslet na Matku Páně, ale na úplně jiné ženy… Byl jsem věřící, ale některé věci jsem nemohl akceptovat – připadalo mi jako pokrytectví, abych se tvářil, že nechci chodit s děvčaty, když jsem to chtěl. V té době jsem se potkal s farářem husitské církve. Poznal jsem jiný typ víry v tom moderním slova smyslu, kdy člověk otevře bibli a svobodně nad ní diskutuje, což jsem do té doby neznal. Zdálo se mi přirozené, že v pojetí husitské církve se láska k ženě a víra nevylučují."
Jakým manželem je farář? "Farář samozřejmě není dokonalou, éterickou bytostí, není to žádný prostředník mezi Bohem a lidmi, jak se občas faráři prezentují, ale ,jen‘ teologicky vzdělaný člen náboženské obce. Doma je normálním mužem, který občas nezvedá záchodové prkénko a odhazuje po bytě ponožky… Ale manželka i děti jeho práci velmi vnímají. Rodina bydlí na faře, chodí do kostela. Pro mě bylo vždy tak trochu zavazující, když jsem kázal a proti mně seděla v první řadě má žena – tak nějak podvědomě jsem korigoval, co říkám, abych se před ní neztrapnil, a jakmile jsem někam ,ujížděl‘, už jsem viděl její mírně ironický úsměv. Pro faráře je důležité mít ženu, která ho nepodrazí, bude chápat, že domů chodí vyčerpaný, která bude jeho práci brát se vším všudy. Pro ženy farářů je práce jejich mužů opravdu těžká služba."
Podle vás mají ženy na muže velký vliv. Buď je zničí, nebo postaví na nohy. Jak to myslíte? "Muž je vychováván svou matkou. Proto podvědomě vnímá, že žena je pro něj velmi důležitou bytostí. Matka je mu blízká po celý život a svou partnerku pak zase vidí jako matku svých dětí… Jsem přesvědčen, že muže nedokáže nikdo více zranit ani povznést než jeho žena. Všechno je v jejích rukách a ona to buď ví, nebo ke své smůle neví… Muži jsou vychováváni tak, že musí být odolní, silní a nesmí nikdy plakat, hrají ,drsňáky‘, ale bývají často emotivnější než ženy. Ty jsou sice navenek citlivější a plačtivější, ale ve své podstatě mnohem tvrdší a silnější, aby rodina přežila."
ářčáář"Žena má na muže rozhodující vliv. Buď ho postaví na nohy, nebo zničí," dozvěděla jsem se od posledního husitského patriarchy, doktora teologie Jana Schwarze. Povídali jsme si totiž o tom, jak vidí ženy, probrali jsme, proč nechtěl žít v celibátu a také kde vnímá hranici mezi mužem a farářem.
Jak vlastně zobrazuje ženy Bible? "Žena je v ní popsána jako člověk stojící na počátku všeho. Rozhoduje o tom, co bude dál – nese jablko jako symbol svobodného osobního rozhodnutí. Ochutnala ho, tím přestoupila zákon, ale muž ji v tom nechce nechat samotnou. Z lásky k ženě podstupuje stejný osud. A právě to je ta velká zpráva. Představuje archetyp partnerského chování. Role ženy stojí v biblických příbězích vždy velice vysoko."
Jak jsou na tom podle vás dnešní ženy? "Žena to nemá jednoduché. Od dob Boženy Němcové se nezměnilo nic na tom, že žena si musí své místo vydobýt. Nastavení společnosti je stále patriarchální. Žena je tlačena do role hospodyně, která má doma zajišťovat, aby nevyhasl krb, muž do role bojovníka. Ale dnešní ženy chtějí víc. Chtějí se realizovat a mají na to. A přitom stále nesmyslně narážejí na fakt, že jsou brány jako ty slabší a méně schopné. Má žena nastoupila do zaměstnání a převzala tutéž práci, kterou dříve dělal její kolega. A dostala automaticky nižší plat než on. To je absurdní. V tom se přece nemohou dělat rozdíly mezi mužem a ženou."
Nicméně je jasné, že dnešní ženy už nejsou a priori zaškatulkovány jen jako ochránkyně domácího krbu, jejich tradiční role se mění. Možná to muže podvědomě znervózňuje… Může to být příčinou toho, že se tolik vztahů rozpadá?
"Podle mého za to může hlavně to, že se muž snaží předělávat ženu, žena zase muže a oba jsou umíněně přesvědčení, že se kvůli druhému nezmění. To je hloupé. Pokud mám partnera rád, beru ho přece i s těmi vlastnostmi, které se mi nezdají. Nedávno jsem v autobuse slyšel dvě ženy, které si svěřovaly jakési manželské know-how. Jedna druhé vysvětlovala: ,Já ho stále chválím, tvrdím, jak je skvělý, a pak ho utáhnu na vařené nudli…‘ Připadalo mi to ubohé. V manželství se musí hrát fér a nechytračit. A pak je tu další možná příčina, proč se rodiny rozpadají: reklama neustále podsouvá model, jak má vypadat ideální rodina – má mít dům, auto, dokonalé vybavení, a to vše najednou… Ale to většinou nejde. Pak žena potká úspěšnějšího muže, muž zase skromnější ženu a rozvod je na spadnutí. Věci a majetek se tady stávají životním cílem a mnozí lidé ještě nezjistili, že to není záruka štěstí. Kdyby to tak bylo, nedocházelo by k sebevraždám nejvíc mezi milionáři..."
Ale vraťme se k ženám. Co ženy "vašeho života", kterých si vážíte? "Velmi mě ovlivnila například moje rodačka ze Studené, spisovatelka Vlasta Javořická. Její díla sice nepatří k vrcholům české literatury, je to klasický venkovský román, ale nesmírně si považuji její osobní odvahy. Málokdo ví, že těsně před druhou světovou válkou napsala velmi kritický dopis Stalinovi, který začínal: ,Veliký Staline, ukázal jste se být malým.‘ V Rusku by ji za to bez milosti zastřelili, u nás ,pouze‘ nesměla po válce vydávat knihy. Je obdivuhodné, že bez ohledu na důsledky udělala to, co považovala za správné, a trpěla za to do konce života… Další ženou, kterou obdivuji, je spisovatelka, novinářka a překladatelka Ruth Bondyová.
Přežila koncentrační tábor a odešla s plukovníkem Sochorem bojovat do Izraele za novou zemi. Aby zapomněla na prožité útrapy, začala do hebrejštiny překládat Švejka, pak Čapka, Hrabala, Kunderu... Vytvořila tak most mezi Izraelem a Českem, přestože sem dlouho nesměla. Když přijede do Čech, setkáváme se. Vážím si jí a mám ji rád."
Jaká žena by vás nezaujala? "Asi taková, která by seděla doma, háčkovala dečky a vrcholem radosti by pro ni bylo upéct třenou bábovku. Mně vyhovuje žena, která je nejen mým rovnoprávným partnerem, ale zároveň i přítelem a kolegou. Na druhé straně se s rozpaky potkávám s takovými ženami, které ze sebe na úkor ženství dělají muže v sukních. Jsou to tvrdé, bojovné, ambiciózní typy, které postrádají ženskou vlídnost a nemají ten ženský ,šestý‘ smysl. Mám rád, když žena zůstává ženou."
Komentáře
Přehled komentářů
Přečetla jsem si se zájmem a pobavením tento článek.Mám rovněž velmi ráda Vlastu Javořickou, nyní čtu její životopis, moc upřímné a poutavé dílo.
dopis
(Hanele, 19. 11. 2007 18:54)